Extatický stav
Žijeme v době, která uctívá intelekt, rychlost a neustálý výkon. Naše mysl běží na plné obrátky – analyzuje, plánuje a kontroluje. Výsledkem je unavená nervová soustava, odpojení od vlastního těla a pocit, že život sice organizujeme, ale vlastně nežijeme.
Existuje však prostor, kde se tento neustálý vnitřní dialog utiší. Prostor, kde mizí tlak na výsledek a kde se otevírá čistá radost z bytí. Tím prostorem je extatický stav.
Slovo extáze (z řeckého ekstasis) doslova znamená „bytí mimo sebe“ nebo „vytržení“. Neznamená to však únik z reality. Naše nastavení je přesně opačné – je to návrat k té nejčistší přítomnosti, jakou můžeme v těle zažít, kde mizí analytická mysl a slova.
Neurověda v pozadí: Co se děje v hlavě a v těle?
Extáze není žádná esoterická iluze. Je to měřitelný, hluboce biologický stav naší nervové soustavy. Když do něj vstoupíš, v tvém těle se spustí fascinující kaskáda změn:
Ztišení vnitřního kritika (Deaktivace DMN)
V mozku máme neurobiologickou síť zvanou Default Mode Network (DMN). Ta je zodpovědná za naše ego, minulé křivdy, budoucí obavy a onoho vnitřního kritika, který nás neustále hodnotí. Výzkumy ukazují, že při některých extatických, meditačních či hluboce ponořených stavech může aktivita DMN významně klesat. Výsledek? Vnitřní monolog utichá. Splýváš s přítomným okamžikem, s hudbou, s dotekem nebo s prostorem. U některých lidí se může výrazně ztišit pocit oddělenosti od okolí a objevit se hlubší pocit propojení se sebou, s druhými nebo s přítomným okamžikem.
Přepnutí mozkových vln
Běžný pracovní den trávíš ve vlnách Beta (logika, stres, analýza). Při přechodu do extatického stavu tvůj mozek zpomalí do hladin:
Mění se i vnímání času a prostoru – minuty mohou splývat v hodiny, nebo naopak vteřina může působit jako celá věčnost.
Koktejl hormonů blaženosti
Nervová soustava začne uvolňovat řadu látek, které se podílejí na pocitech uvolnění, propojení, radosti a bezpečí:
Největší mýtus: Extáze není instantní uspokojení
Moderní svět nabízí spoustu zkratek k rychlému dopaminu – sociální sítě, nákupy, alkohol nebo mechanický sex zaměřený jen na rychlé uvolnění. To vše slibuje chvilkovou úlevu, ale často po sobě zanechává jen větší prázdnotu. To není extáze, to je jen chvilková stimulace.
Skutečný extatický stav nevyžaduje stimulaci zvenčí. Je to vnitřní kapacita tvého těla, která se aktivuje skrze uvolnění, nikoli skrze tlak a výkon. Nepřichází jako odměna za to, že jsi udělal(a) něco správně, ale jako přirozený důsledek toho, že ses přestal(a) bránit přítomnému okamžiku.
Mnoho lidí se domnívá, že tyto stavy jsou přístupné jen vyvoleným mystikům nebo vyžadují rituály v džungli. Pravdou je, že tvá nervová soustava je na tento stav naprogramovaná. Stačí jí vytvořit správné podmínky.
Rozdíl mezi extází zvenčí (látky) a zevnitř (přirozená cesta)
Pravda je taková, že marihuana, psychedelika (jako psilocybin či Ayahuasca) nebo látky typu MDMA mohou extatický stav vyvolat. Fungují totiž jako chemický klíč, který v mozku násilím odemkne přesně ty brány, o kterých jsme mluvili. Je tu však zásadní rozdíl v tom, jak s tělem pracují.
Vnější látky (Substance zvenčí)
Působení jednotlivých látek se výrazně liší. Některé mohou přinést hluboký prožitek, jiné naopak dočasně narušit psychickou stabilitu. Výzvou bývá především integrace zážitku do běžného života. Bez ní může i velmi silná zkušenost postupně vyprchat bez trvalejší změny. Látka zvenčí funguje jako zkratka, která obejde obranné mechanismy tvé mysli, ale pokud se člověk spoléhá jen na ni, může ztrácet důvěru ve schopnosti vlastního těla.
Přirozená cesta (Dech, dotek, pohyb, meditace)
Tvé tělo k těmto stavům nepotřebuje žádnou chemii zvenčí.
Veškerý koktejl hormonů a neurotransmiterů si dokáže vyrobit samo.
Tyto stavy jsou přirozené a pracují v souladu s možnostmi tvé nervové soustavy. Učí tě, že zdroj blaha je uvnitř tebe. Když se do extatického stavu prodýcháš nebo protancuješ, neodcházíš z něj s unaveným dluhem, ale s dlouhodobým pocitem dobitých baterek. Tělo si pamatuje cestu. Když se tam naučíš chodit bez berliček, můžeš tento stav v menší intenzitě vyvolat v podstatě kdykoliv v běžném dni.
Brány do extáze: Jak se tam dostat?
Cesta do extatického stavu nevede skrze myšlení. Nelze se do něj „promyslet“. Musíš jít skrze tělo.
Pohyb bez cenzury (Ecstatic Dance)
Tvůj mozek ví, jak má vypadat „pěkný tanec“. Ale Tvé tělo potřebuje vědomý, neřízený pohyb. Tělo se nehýbe podle naučených kroků, ale nechává se vést samotnou hudbou a vnitřními impulsy. Tímto způsobem se vytřásá napětí, vztek, únava i zablokovaná energie.
Zvuk a hlas
Šamanské bubnování, monotónní rytmy, chanting (zpěv manter) nebo práce s vlastním hlasem (intuitivní tóny) mohou podpořit změnu pozornosti, rytmizaci nervové soustavy a navodit hluboce ponořené stavy vědomí.
Vědomý dotek a přítomnost
Vědomý dotek, přítomnost, bezpečný prostor a plná pozornost věnovaná tělu umožní nervové soustavě přepnout se z režimu přežití (sympatikus) do režimu hluboké regenerace a otevření (parasympatikus). Tělo odloží část chronického napětí a objeví se větší pocit volnosti, živosti a přirozeného proudění v těle.
Síla dechu
Dech je nejrychlejší ovladač naší nervové soustavy. Funguje jako most mezi vědomím a nevědomím. Změnou rytmu, hloubky a intenzity dechu dokážeš během několika minut ovlivnit biochemii těla, aktivitu nervové soustavy i kvalitu svého prožívání.
Chceš si sílu svého dechu vyzkoušet hned teď v bezpečí domova?
Připravila jsem pro tebe průvodce s technikou propojeného dechu.
Kdy dýchání zkoušet jen velmi jemně (Kontraindikace)
Intenzivní dechové techniky mohou výrazně ovlivnit tlak, srdeční rytmus i biochemii těla. Pokud máš vážné kardiovaskulární potíže, vysoký krevní tlak, epilepsii, psychotická onemocnění nebo jsi ve vyšším stupni těhotenství, zůstaň pouze u jemného, přirozeného a hlubokého dýchání. I taková práce s dechem může přinášet hluboké uvolnění, větší vnitřní klid a řadu dalších přínosů.
Lidská tvář extáze: Když cesta bolí
Mnoho lidí si představuje extázi jako nekonečný proud blaženosti. Ve skutečnosti může být cesta k ní překvapivě lidská a syrová. Když se začne rozpouštět obrana nervové soustavy, nemusí hned přijít jen záplava endorfinů.
Někdy se nejprve objeví únava, smutek, vztek, bezmoc, třes nebo dávno zapomenuté vzpomínky a emoce. Není to známka toho, že děláš něco špatně. Naopak. Naše nervová soustava si dokáže dlouhodobě nést následky stresu, traumatických událostí i dlouhodobě potlačovaných emocí. Když dostane bezpečný prostor, často nejdříve uvolňuje to, co dlouho držela pod povrchem. Teprve za touto vrstvou se může otevřít hlubší pocit lehkosti, svobody a živosti.
Proč to v dnešní době potřebuje každý z nás?
Extatické stavy nejsou jen příjemným zážitkem „mimo realitu“. Mají obrovskou terapeutickou a regenerační hodnotu pro muže i ženy v běžném životě:
Slovo na závěr
Extáze není luxus, je to biologická nutnost. Je to připomínka toho, že život se neodvíjí v našich hlavách a plánech, ale právě teď, v každém nádechu a v plné citlivosti našeho těla. Stačí se zastavit, uvolnit kontrolu a dovolit si cítit. Víc, než je běžné.
Extáze nemusí vždy vypadat jako exploze blaženosti. Někdy má podobu hlubokého výdechu, který jsi v sobě držel(a) celé roky.
Extatickým stavem se může stát okamžik, kdy po letech poprvé ucítíš vlastní tělo, kdy přestaneš bojovat nebo když si konečně dovolíš plakat.
