Anatomie škemrání v intimitě:
Když se dospělý muž mění v bezhranické dítě
Když se v prostoru vědomé sexuality začne probouzet energie a otevírat hloubka, pro nervovou soustavu muže je to obrovská zkouška. Ti zralí se nadechnou, uvolní a nechají ten proud pracovat v sobě. Pak je tu ale skupina mužů, kteří v tu chvíli zapomenou, že už dávno mají občanku, a pod vlivem silných emocí přepnou do režimu „škemral“.
Začne to nevinně, pokračuje významnými pohledy a nakonec se spustí celý škemrací repertoár:
„A nemůžu se aspoň podívat? Jenom trošičku…“
„Můžu si aspoň sáhnout? Jenom na chvilku, slibuju…“
„Jenom na krajíček.“
„Chci, aby se ti to taky líbilo.“
„A nešlo by to dneska udělat trošku… jinak, za příplatek?“
„Sedneš si na mě?“
Ruku na srdce. Muž si v té chvíli možná v zajetí svých představ připadá jako neodolatelný, divoký dravec vedený nezkrotnou vášní. Z pohledu zdravé ženské psychiky a psychosomatiky je to ale úplně jinak. V ten moment se dospělý chlap proměňuje v pětileté dítě v hračkářství, které tahá mámu za sukni a fňuká, že bez toho angličáku prostě neodejde.
Pro ženu opravdu neexistuje menší afrodiziakum než dospělý muž hrající si na batole.
Když selže sebekontrola
V běžném životě většinou muži sebekontrolu zvládají. Dokážou ovládnout vztek v práci, dokážou zatnout zuby ve fitku. Jakmile ale dojde na intimitu, sebeovládání se často rozpadne jako domeček z karet. Chybí jim schopnost unést intenzivní prožitek, aniž by ho museli okamžitě proměnit v akci.
Z psychologického hlediska tyto zkraty málokdy bývají projevem obrovského chlapáctví. Skoro vždycky je to jen kouřová clona, kterou mužské ego vypustí ve chvíli, kdy v tichu a uvolnění narazí na vlastní vnitřní blok. Většinou jde o těchto šest klasických scénářů:
1. Strach ze selhání (Když generál stávkuje)
Tělo nereaguje tak, jak si muž naprogramoval v hlavě. Nastupuje panika a strach ze selhání. Místo aby situaci ustál, veškerá sebekontrola mizí a ego zavelí k útoku: „Rychle, musím se jí dotknout, to mě restartuje!“ Muž se pokouší použít tělo ženy jako externí powerbanku, která má zachránit jeho čest.
2. Strach z předčasného konce (Formule 1 v zatáčce)
Vzrušení stoupá příliš rychle a muž ví, že je metr od cílové rovinky. Místo aby zklidnil dech a vlnu prodýchal, začne tlačit na pilu a dožadovat se aktivního zapojení ženy. Proč? Protože podvědomě potřebuje přehodit vinu. Když to bouchne, může si v duchu říct: „To ne já, to ona mě tak vyprovokovala.“ Chce ženu použít jako ventil pro svůj přetlak, aby nemusel nést odpovědnost za to, že neumí pracovat s vlastním ohněm.
3. Regrese do dětského hladu (Syndrom bernardýna)
Když muž v intimitě zažije hluboké, bezpečné a láskyplné přijetí, jeho podvědomí může bleskově přepnout do dětství. Pokud v sobě nemá toto téma zpracované, ztratí dospělé hranice a nastoupí čistá, neřízená infantilita – nutkavé impulsy ženu kousat, sápat se po ní nebo ji oblizovat jako zmrzlinu.
Pánové, vy si možná připadáte jako divocí dravci, ale zvenčí to působí spíš jako přemotivovaný bernardýn, který zrovna našel ztraceného turistu ve sněhu. Je to projev malého, nenasytného kluka, který chce z té situace doslova „vysát“ maximum pro sebe, protože neumí jen v klidu přijímat.
4. Strategie „Hodný chlapeček“ (Testovač hranic)
Tento typ na to jde rafinovaně. Maskuje se za absolutního gentlemana: „Jasně, já plně respektuju tvé hranice…“ Jenže o chvilku později to zkusí znovu, jako by se nechumelilo. Nebo leží klidně, ale jeho ruce se začnou nenápadně plazit tam, kam nemají, stylem „třeba si nevšimne“.
Je to klasická dětská strategie: „Když budu hodně sekat dobrotu, máma mi ten bonbónek nakonec dá.“ Nedá, pánové. Ve vědomém prostoru tahle manipulace svítí jako neonový nápis.
5. Zaseknutý v matrixu (Scénář „Musí to být podle mě“)
Tohle je čistá rigidita v praxi. Muž přichází s přesným, neprůstřelným schématem v hlavě, jak má jeho spokojenost vypadat. Zná jen mechanické, rychlé způsoby naučené z minula. Jakmile průvodkyně začne pracovat jinak, jemněji, jeho hlava nastartuje paniku: „Takhle to neznám, z toho nic nebude!“ A začne dirigovat: „Takhle ne, přitlač tady, udělej tohle…“ Nedokáže se odevzdat ničemu novému, protože je vězněm svých vlastních zajetých kolejí.
6. Textový vyjednavač (Zkusím to už v SMSce)
Tento typ začíná škemrat dřív, než vůbec uvidí futon. Je fascinující, jak průhledné to je už od první zprávy. Buď přichází noční textování plné dvojsmyslů a požadavků, nebo denní urgence s vidinou, že na futon může ulehnout hned, jak si zrovna vzpomněl. Pánové, vědomý prostor není nonstop linka důvěry ani okýnko s dobrou zmrzkou, kde dostanete nášup hned, jak dostanete mlsnou. Je v tom pokus ohýbat pravidla či neschopnost unést momentální impuls a brát prostor útokem. Zralý chlap píše s jasností, v normální čas a s respektem k termínům. Pokud neumíš udržet dospělé hranice v textovce, na futonu je zvládneš jen stěží.
Ženské tělo jako berlička pro tvé ego
Všechny tyto projevy a jím podobné, ukazují na jeden zásadní nešvar: muž se pokouší použít ženské tělo jako berličku pro vlastní nejistotu. Berličku pro neschopnost unést ticho, uvolnění nebo fakt, že tělo zrovna nefunguje jako stroj na počkání. Místo aby ses postavil svému vnitřnímu nastavení, chceš zneužít přítomnost ženy k tomu, aby sis dokázal, že je pořád „všechno v pořádku“.
Ženské tělo v tu chvíli nevnímáš jako posvátný prostor, ale jako spotřební materiál, který má mechanicky vyřešit tvou vnitřní nepohodu.
Dokud budeš používat ženu jako berličku, nikdy se nenaučíš chodit po vlastních nohou.
Když v intimním prostoru přepneš do režimu dítěte, nejvíc ze všech okrádáš sám sebe. Jsi tak posedlý touhou ulovit kousek těla navíc, že ti úplně unikne ten skutečný poklad. Ten největší luxus totiž spočívá v tom, že nemusíš dělat vůbec nic. Nemusíš podávat výkon ani nic lovit. Můžeš se jen odevzdat do přítomnosti a nechat své tělo sytit. V momentě, kdy začneš škemrat o akci, tenhle prostor okamžitě zabiješ a vrátíš se zpátky do té samé stresující honičky za výsledkem.
Jak tedy vypadá mužská zralost?
Pravá sexuální dospělost nespočívá v tom, jestli muž dokáže z intimního setkání „vyrazit“ nějaký bonus, nebo kam až dokáže posunout hranice. Spočívá v tom, zda má dostatek sebekontroly a vnitřní síly, aby unesl moment, kdy věci nejdou podle plánu.
Zralý chlap přichází s jasností a respektem k nastaveným podmínkám už v první textovce. A se stejnou pevností pak zůstává přítomný i na futonu. Když přijde stud, frustrace nebo silné vzrušení, unese je, prodýchá a zůstane přítomný. Dokáže svou touhu cítit naplno, aniž by z ní udělal požadavek vůči druhým lidem.
Do vědomého prostoru se nechodí lovit trofeje ani zachraňovat pošramocené ego. Chodí se sem pro pravdu a hloubku. A ta začíná tím, že muž zapojí své sebeovládání a nechá toho malého, ufňukaného nebo vykutáleného kluka před dveřmi.
